Speed

Aune SR7000 jsou uzavřená sluchátka, která se snaží překonat typická omezení své konstrukce – a daří se jim to překvapivě dobře. Díky technologiím jako „Dragon Scale Acoustic Prism“ a „Tilted Acoustic Matrix“ působí zvuk prostorně, přirozeně a s nádechem otevřených modelů. Zvuková scéna je široká, s velmi dobrým vrstvením a separací nástrojů, což ocení hlavně ti, kteří poslouchají komplexní hudební žánry. Basy jsou rychlé pevné a dobře kontrolované. Středy jsou čisté, s lehkým důrazem na horní střední frekvence, takže vokály i akustické nástroje vynikají. Výšky jsou jasné, dobře rozlišené a nepůsobí agresivně ani při delším poslechu. Celkově jde o velmi vyvážený zvuk, který neurazí žádné ucho. SR7000 staví na 50mm dynamických měničích s keramicko-polymerovou membránou ve tvaru W. Ty přinášejí velmi přesnou reprodukci a zároveň přispívají ke klidnému a nenásilnému charakteru poslechu. Díky systému uchycení „Concentric Circle“ dobře sedí na hlavě, ať už je tvar lebky jakýkoli. Náušníky jsou měkké, tlak na hlavu rovnoměrný a s hmotností kolem 380 gramů se dají bez problémů nosit celé hodiny. V balení jdou dva kabely – klasický 3,5mm a vyvážený 4,4mm, což potěší každého, kdo chce využít plný potenciál přenosného nebo stolního audio zařízení. Přenosné pouzdro je pevné a praktické, sluchátka se tak dají bez obav brát s sebou. Aune SR7000 jsou sluchátka pro ty, kdo hledají uzavřený model, ale nechtějí se vzdát otevřeného a vzdušného zvuku. Jsou ideální na soustředěný poslech doma i ve studiu. Zvukově jsou velmi vyvážená, komfortní a nabízejí prostor, který se u uzavřených sluchátek často nevidí. Cena cca 15 000,- není málo, ale sluchátka v mnohém převyšují zvukově i pohodlním mnohem dražší modely.

Já za sebe mohu doporučit Den Šakala. Eddie Redmayne podle mě ve své životní formě. https://www.kinobox.cz/film/2656793-den-sakala

Obecně – redukce z RCA (nevyvážený signál) na XLR (vyvážený) není ideální, protože tím nevznikne opravdový symetrický signál. Jen to fyzicky pasuje do konektoru, ale pořád jde o nesymetrický přenos, takže výhody XLR (jako potlačení rušení nebo nižší šum) tím nezískáš. Co se týče zhoršení kvality, může k němu dojít hlavně tehdy, když zařízení za XLR vstupem očekává skutečně vyvážený signál. Pak tam může být slyšet šum, brum, nebo rozdíly v úrovni hlasitosti. Ale pokud je ten vstup schopný přijmout i nesymetrický signál (což spousta zařízení umí), tak to většinou funguje a rozdíl může být minimální. Důležitý je i kabel nebo adaptér, který použiješ – některé levné redukce to zapojují špatně, například propojují signál a zem nevhodně, a tam už degradace znatelná být může. Ideální je, když máš RCA výstup a XLR vstup s odpovídajícím zapojením (signál na pinu 2, zem na 1, pin 3 nezapojený nebo svázaný se zemí podle toho, co zařízení zvládá). Pro citlivější propojení, třeba mezi DACem a aktivními monitory, bych osobně radši šel cestou DI boxu nebo aktivního převodníku, pokud chceš mít jistotu. Ale pro běžné domácí použití to často funguje bez problémů.

Z vestavěných repráků u notebooků mě v poslední době asi nejvíc překvapily některé novější modely. Třeba ty nové MacBooky Pro hrajou dost nad standard – pěkně čistej zvuk, prostor, člověk u toho vydrží i bez sluchátek. Pak jsem měl v ruce jeden HP z vyšší business řady, a ten měl repráky naladěný překvapivě dobře – žádný chrchlátka, ale zvuk, co neurazí ani u videa nebo trochu nenáročnýho poslechu. Z herních jsem slyšel něco od Asusu (nějaký nový Zephyrus) a ten mě taky mile překvapil – hlasitost i podání byly fakt v pohodě, žádná plechárna jako dřív. Pořád to samozřejmě není na seriózní poslech, ale na to, co z těch notebookových beden běžně leze, tohle byla úplně jiná liga.

Jasně, něco málo zkušeností s tím mám. Pokud ti jde o to dostat hudbu z CD do digitální podoby v co nejlepší kvalitě, záleží hlavně na tom, jakou cestou to chceš udělat. Pokud to má být opravdu kvalitní, nestačí jen strčit CD do první mechaniky, co najdeš. Ideální je použít nějaký slušný CD přehrávač nebo transport, který má stabilní čtení, nízký jitter a umí poslat digitální signál dál – třeba do DACu nebo rekordéru. Tím se vyhneš běžným počítačovým mechanikám, které často chybují nebo mají špatné odstínění. Jedna z možností je pak digitálně nahrát výstup (třeba přes koaxiál) do zařízení, které umí ukládat do WAV nebo DSD. Něco jako studiový rekordér nebo moderní DAC/rekordér kombo. Je to sice real-time proces, ale výstup je často čistší než z běžného ripování přes PC. Pro někoho, kdo nechce řešit software, offsety, AccurateRip a všechno kolem EAC, je tohle dost pohodlná cesta – prostě přehraješ CD a rovnou ho zaznamenáš v plné kvalitě. A jestli hledáš něco konkrétního, co takhle funguje – třeba zařízení jako Shanling CR60 je přesně ten typ CD transportu, který k tomu může dobře posloužit.

Rozdíl mezi otevřenými a uzavřenými sluchátky je zásadní a netýká se jen zvuku, ale i použití. Otevřená sluchátka mají průduchy nebo mřížku na zadní straně mušlí, takže zvuk jde ven – a naopak i okolní ruchy pronikají dovnitř. Výsledkem je vzdušnější, přirozenější zvuk, širší soundstage, lepší prostor a lokalizace nástrojů. Ale jsou nevhodná do hlučného prostředí nebo když nechceš rušit okolí (např. v kanceláři nebo v MHD). Uzavřená sluchátka naopak mají izolované mušle, které dobře tlumí okolní hluk a nepropouští moc ven. Hodí se na poslech v ruchu, nahrávání vokálů, nebo když nechceš rušit okolí. Zvuk bývá trochu s užším prostorem, ale často s výraznějším basem (ne vždy, záleží na modelu). Za mě – pokud posloucháš doma v klidu a jde ti o hudební zážitek, otevřená jsou jasná volba. Pokud nahráváš, cestuješ, nebo posloucháš v prostředí, kde nechceš být slyšet – pak uzavřená.

Tak super, jsem rád, že jsem mohl pomoci 😉

Asi bych zkusil dovozce Sennheiser do ČR, co vím tak náhradní díly umí také: https://pantershop.cz/

Něco pro dnes již "pamětníky" 🙂

Mám lehký problém s impulzivními nákupy a dalším z nich se stala sluchátka FiiO FD11. Stojí jen lehce přes tisícovku, takže moc neudělala čáru přes rozpočet 😀 . Jsou to špunty s pouze jedním dynamickým měničem z karbonových vláken, který má 10 mm. Tím si mě získaly, protože nejsem fanoušek zbytečně složitých X-měničových špuntů, které sice hrají přesně, ale nudně. Sluchátka mi přišla před třemi dny, tak vám tu sem napíšu nějaké své pocity z prvních několika hodin poslechu. Používal jsem je s podstatně dražšími zařízeními - doma jsem je zapojoval do Aune X7s a na cestách jsem používal přehrávač HiBi R5. Kombinoval jsem poslech z Tidalu a flaců 96kHz/24bit. Namísto základních špuntů jsem na ně nasadil Spinfity. Co se kvality zpracování týče jsou FD11 asi poměrně individuální kousek. Na někoho může jejich vzhled působit levně, na někoho draze, ale každopádně nejsou vyrobeny nekvalitně. Jsou v podstatě sestaveny ze dvou částí zinkové slitiny a poměrně dobře sednou do ucha (když vyměníte špunty). Kabel se tváří relativně bytelně, ale to ukáže až čas. Jinak nepůsobí ani nekvalitně, ani extra luxusně. Když bych to měl shrnout, s ohledem na cenu sluchátek je kvalita zpracování dobrá. FiiO píše, že jsou sluchátka primárně zaměřena na zpěv, s čímž v podstatě zároveň souhlasím i nesouhlasím. Určitě jsou to sluchátka, která jsou laděna na zábavný, nenáročný poslech, což lze odvodit i z frekvenční odezvy. Přikládám její křivku z Head-fi: Jsou spíše zaměřena obecně na basy, ale zbytek spektra zůstává dostatečně prokreslený. Výšky nejsou (díky bohu) agresivní, ale jsou stále přítomny. Díky této charakteristice jsou vokály příjemné na poslech a relativně výrazné. V čem sluchátka nejvíc (co se zvuku týče) zaostávají, je z mého pohledu separace nástrojů a obecně poslech komplikovanější hudby. Zvuk se pak občas slévá do jedné neidentifikovatlné hmoty, kterou už si člověk tolik neužije. Na druhou stranu, při poslechu jednodušší nebo průměrně náročné hudby (pop, rock, rap, lehčí metal atd.) se skvěle projevuje příjemná, “teplá” tonalita sluchátek a kvalita je vzhledem k nízké ceně více než dostačující. Nízké frekvence nejsou nejlépe prokreslené, ale mají příjemný “punch”, který mi pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Radost mi udělala šířka zvukového projevu, protože je podle mě tak akorát a poměrně překvapivá u takto levných a hlavně špuntových sluchátek o pouhém jednom měniči. Abych to shrnul, FD11 se nemohou rovnat o třídu dražším, ověřeným sluchátkům. Na druhou stranu vzhledem ke své ceně mají opravdu spoustu pozitivních vlastností a pokud by si někdo stanovil hranici 3 tisíc korun pro koupi sluchátek, budou rozhodně z těch lepších.