Gentleman

Mezitím další dva kousky...

OK, taky přihodím svého mazlíka... Už má něco najeto, údržba je za raketu, ale nedokážu se ho zbavit. Zvlášť když si uvědomím, kolik jsem už do něj nasypal...

Hm, taky o tom docela uvažuju, protože zatím mě všechny ostatní softy a katalogizační systémy docela zklamaly.  Kdysi dávno jsem zkoušel MediaMonkey, teď mám plex, ale používám jen na filmy, ohledně hudby mě docela zklamal. Roon mě odrazuje cenou, stojí to za ty peníze?

Ať už je to audiovybavení, nebo cokoli, co se týká audia, hudební sbírky, plakátů, podepsaných desek, trsátek, kytar apod...

Já bych se samozřejmě nezbavil ničeho, co se týká mých favoritů Yello. A obecně bych se nevzdal své sbírky digitálních souborů, CD a vinylů, kterou jsem budoval snad 20 let.

A ohledně vybavení je to dost těžké, vždycky se objeví něco, co chci časem nahradit.

Tak já bych upřednostnil zesilovač a pasivní repro. Už jenom kvůli možnosti upgradu nezávisle na sobě. A do 50k se dá pořídit velice slušná sestava. Aktivní repro mě nikdy ani nenapadly, zesilovač zase tolik místa nezabere a bedny nemusíš mít nijak obří, co do velikosti nerozhoduje aktiv/pasiv. Kabely budeš muset tahat stejně. A jestli budeš chtít připojit víc audio zdrojů, tak zesilovač nebo receiver je podle mě lepší cesta.

No mě už nebaví normální puzzle s fotkama apod., tak hledám nějakou větší výzvu. Teď mám připravené tohle. Celobarevná plocha s nepravidelnými dílky. 🙂

Dovolím si zde nabídnout telefon, který jsem dostal a nemám pro něj využití.

Je to zcela nový, nepoužitý a nerozbalený Xiaomi Redmi 12C Ocean Blue, 3GB RAM, 64 GB ROM. Přidám k němu předplacenou kartu od T-Mobilu, 50 minut, 50 SMS, 100 MB, takže přímo připraveno k telefonování. Třeba se někomu bude hodit.

Podrobné specifikace zde

Cenu stanovuji na 2300 Kč.

Další kousek do sbírky. Tentokrát s audioknihou Nespavost - Stephen King.

To by mě docela zajímalo. Protože já jsem zjistil, že audioknihy nemohu poslouchat v autě jako většina lidí. Buď se soustředím na mluvené slovo, nebo na provoz kolem (většinu najezdím po městě) a za chvíli nevím, kam se děj posunul. MHD nepoužívám, takže pro mě zbývá jediná možnost: naštěstí jsem fanda do skládání puzzle, což je taková zenová činnost, ke které se audioknihy bezvadně hodí. Nebo ještě při vaření, to mě taky baví.

Stejně je to vždycky váhání, audiokniha zabere dost času, který ubírá poslechu hudby. A ještě ke všemu jsem docela rychločtenář, takže dřív přečtu než naposlouchám. 🙂

Tak o tom jsem taky neslyšel. Myslel jsem, že jsou dvě cesty: buď se s tím naučíš žít a ignoruješ, nebo ti nakonec hrábne. Ten chlapík objevil třetí.

Pamatuju se, že když mě svého času poslali k psychologovi, tak nejlepší rada byla "přijměte to jakou součást svojí osobnosti". Takže jsem si občas uvědomil, že pískání a hukot je tam, řekl jsem si "v pořádku" a zase se na to vykašlal. Ale fakt je, že nějakou dobu mi trvalo se do takového bodu dostat. První tři roky byly nejhorší.

Tak poslouchám většinou v sedě, spíš jsem si toho asi předtím nevšiml, tak jsem si myslel, jestli neodcházejí na věčnost. Uvidíme, není to pro mě nic zásadního, tak počkám, jestli se to nějak bude vyvíjet. Ostatní sluchátka to mám ten pocit nedělají.

Remixy hitů ze 70., 80. a 90. let. Třeba něco takového...

Ambiciózní švýcarské elektronické duo Yello tvoří zpěvák a konceptualista Dieter Meier - milionářský průmyslník, profesionální gambler a člen švýcarského národního golfového týmu - a skladatel a aranžér Boris Blank. Spolupráci zahájili v roce 1979 a debutovali singlem "I.T. Splash". Jejich hvězda po postupném vzestupu výrazně stoupla díky zařazení jejich singlu "Oh Yeah" do filmu Johna Hughese Ferris Bueller's Day Off (Volný den Ferrise Buellera) v roce 1985. Svůj následný mezinárodní úspěch upevnili skladbou "The Race" z roku 1988, která se dostala do první desítky hitparád v sedmi zemích. Jejich šest alb se umístilo v první desítce švýcarské hitparády, což se protáhlo až do konce 90. let. Ačkoli v novém století Yello vydávali méně často, ve své vlasti bylo duo ještě úspěšnější. Neuvěřitelné je, že až rok 2016 přinesl jejich první živé vystoupení před publikem, a to těsně před vydáním čtrnáctého studiového alba v roce 2020.

Poté, co podepsali smlouvu s vydavatelstvím Residents Ralph Records, vydali Yello v roce 1980 debutové LP Solid Pleasure, z něhož pochází taneční hit "Bostitch". S albem Claro Que Si z roku 1981 se Yello poprvé pustili do videoklipů; jejich klip k singlu "Pinball Cha Cha", režírovaný Meierem, získal značný ohlas a v roce 1985 byl vybrán jako jedno z 32 děl zahrnutých do výstavy hudebních videoklipů v Muzeu moderního umění. Vizuální doprovod zůstal stěžejní složkou tvorby dua i poté, co v roce 1983 podepsali smlouvu s Elektrou na LP You Gotta Say Yes to Another Excess, protože videoklipy k písním "I Love You" a "Lost and Found" se hojně vysílaly na MTV.

Album Stella z roku 1985 se stalo pro Yello komerčním průlomem: zatímco singly a videoklipy "Desire" a "Vicious Games" zaznamenaly úspěch hned při svém prvním vydání, duo se dočkalo opožděného hitu s albovou skladbou "Oh Yeah", která se dostala do amerického singlového žebříčku. Po remixovém projektu 1980-1985: The New Mix in Go, Yello angažovali divu Shirley Bassey a bývalého člena skupiny Billyho McKenzieho pro album One Second z roku 1987.

Navzdory úspěchu filmu Flag z roku 1988, který obsahoval výše zmíněný hit "The Race", se Yello v průběhu několika následujících let stále více věnovali filmovým projektům: poté, co složil hudbu ke komedii Jeptišky na útěku, režíroval Meier svůj vlastní celovečerní film Snowball z roku 1990. V roce 1991 se duo znovu objevilo s filmem Baby a o tři roky později s filmem Zebra. V roce 1995 vyšlo album Hands on Yello, na němž byly shromážděny reinterpretace písní skupiny od takových hvězd, jako jsou Moby, The Orb a Grid, zatímco v roce 1997 vyšla sbírka nového materiálu Pocket Universe. Jejich desátý počin, Motion Picture, se objevil až o dva roky později, ale následovalo ho až The Eye z roku 2003, které obsahovalo řadu spoluprací s Jade Davies. Touch Yello, jejich dvanácté album, vyšlo v roce 2009 a na třech výběrech se na něm podílela smoothjazzová megastar Till Brönner. Jak tato deska, tak i Toy z roku 2016 se ve Švýcarsku dostaly na první místo, než byly vydány singly "Waba Duba" a "Out of Sight" před albem Point z roku 2020. V roce 2021 si duo připomnělo více než čtyři desetiletí v branži vydáním retrospektivy Yell4O Years, která vyšla na několika formátech, z nichž nejbohatší byl komplet čtyř CD doplněný lesklou knihou v pevné vazbě mapující jejich kariéru.

(zdroj AllMusic)

Prvního singlu "I. T. Splash" skupiny Yello, vydaného v lednu 1985, se ve Švýcarsku prodalo pouhých 80 kusů. 🤨

Jsem zvědav na výsledky. Můžete zvolit jedno album, nebo i několik.

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/do-centra-prahy-za-200-korun-zpoplatnit-vjezd-se-ma-uz-od-le/r~70e5adc0465a11eeba63ac1f6b220ee8/

Demence. Takže když budu potřebovat zajet do firmy, pro kterou povezu něco, co bych nedopravil tramvají, tak zaplatím 200? Už vidím soukromníky, jak zdražují jakékoli opravy a instalace v Praze 1. Ono nestačí, že tam není kde zaparkovat, nebo člověk musí platit za hodinu na modré zóně 80 Kč. Jezdím třeba docela pravidelně fotit do jednoho muzea na Malé Straně, to mám techniku vláčet na zádech?

Já poslouchám skoro všechno i rap. Třeba tenhle kluk je neuvěřitelný... Neskutečná rychlost. 😛

V 28. 8. 2023 v 9:10 , Bob napsal:

Zkus schválně sehnat náušníky z jinýho materiálu a přehodit je místo kožených, úplně se změní charakteristika zvuku a třeba ti bude víc vyhovovat 🙂

No mně ten zvuk naprosto vyhovuje právě teď a kromě toho pochybuju, že se jiné náušníky vyrábějí. Nikde jsem jiný materiál nenašel. Jsou to uzavřená sluchátka.

První CD si pamatuju naprosto přesně, rok 1988

A poslední taky, překvapivě tohle, mám je komplet, jsou to moji oblíbenci a nemohl jsem si to nechat ujít 🙂

Před 6 hodinami, Bob napsal:

Já u poslechu hudby většinou do sebe klopím kafe nebo víno, to jsou mý oblíbený aktivity u poslechu 😄 . 

No jo, ale zkus to do sebe klopit čtyři hodiny... 🤣

Tak jsem vyměnilo náušníky a basy jsou zpátky, ale najednou jsem si všiml, že když mám vypnutý zvuk a chodím se sluchátky po místnosti, tak se při každém došlapu ozve taký bručivý praskot. Když došlápnu jemně, tak ne, ale když plnou vahou, tak zapraskají. Problém? Měl bych je vyměnit? K počítači mi jinak vyhovujou, mají slušný dosah po mém velkém prostoru  a když sedím, hrajou dobře. Používám je hlavně na filmy, žádné hifi, max. si do nich pustím nějakou elektroniku nebo disko. Je potřeba to řešit?

Právě jsem trochu ve stressu z různých životních situací, to se holt stává. Tak mě napadlo, že každý se z toho dostává jinak. Já si dost často pouštím nějakou energií nabitou, ale pozitivní hudbu. Třeba Touch & Go. Ale někdo má rád třeba něco klidnějšího, relaxační hudbu... Nějaká doporučení od zkušených vystresovaných audiofilů? 🙂

Skládáte někdo? Já u toho skvěle relaxuji a navíc je to vynikající k poslechu hudby nebo audioknih. Právě teď jedu The Alan Parsons Project a aktuálně to dopadlo takhle...

Rumy a single malt whisky jsou pro mě velká kapitola. Zrovna mám rozpito několik rumů. Dictador 20, ten je vynikající, Gold of Mauritius je na mě až moc suchý, takže si dělám vlastní blend s Legendariem, který je zase až moc sladký. Je mi jedno, že mi někdo bude říkat, že to kazím, ale dostal jsem lahve a ten mix mi chutná. Blue of Mauritius je tak akorát, ale nejlepší je Pearl of Mauritius. Appleton Estate z Jamajky už asi nekoupím, má nějakou divnou chuť vzadu na jazyku. Lazy Dodo je pěkně vyvážený, sladkost akorát. Pyrat je můj oblíbený už dlouho. A po delší době jsem nevydržel a zkusil i Heffron a za 200 korun za lahev je parádní poměr cena výkon.

Rémy Martin VSOP jsem dopil včera. 🙃 A o single malt zase někdy jindy... Zatím jen fotka ochutnávky z tohoto víkendu. Velice příjemná akce.