martas38

Tidal má stále obrovskou hromadu hudby v MQA. Patrně víc než v hi-res Flacu (říkají tomu Max Flac), na který přechází. Výhodu přechodu vidím v tom, že člověk nepotřebuje streamer, či DAC s MQA certifikací. Jenže je to stále ten stejný obsah, pouze v jiném formátu. Myšleno ve smyslu verzí alb. Když se člověk podívá, jedná se vesměs o remastery vydané po roce 2010. Tedy loudness war na druhou. Problém dnešní hudby nejen na streamu není v kontejneru, ale v obsahu. Neřeším uměleckou stránku, to bych si nikdy nedovolil hodnotit, ale technickou stránku nahrávky, tedy její mastering. Dynamický rozsah. Ono je krásné mít skladbu ve flacu 24/192, nebo dokonce v DSD512, ale pokud ta skladba má DR 4, tak to hraje naprosto otřesně, daleko hůř, než jiný remaster téže skladby v mp3 320 s DR 15. To prostě rve uši a až na pár výjimek se dnes jinak nevydává. Můžu uvést příklad. Mám svoji sbírku CD nagrabovanou na SSD ve streameru. Originální CD Iron Maiden Fear of the Dark z roku 1992. Na Tidalu či Qobuzu remaster tuším z roku 2015. Když jsem si to pustil ze streamu, začal jsem pátrat, proč to hraje tak otřesně, jestli nemám nějaký problém v řetězci. Ne, to jen soudruzi tak silně zmršili zvuk technicky excelentně nahraného alba, aby to nějak hrálo na peckách za 350Kč a BT repráčcích. To je prostě sto a jedna. Ten fenomém loudness war mě hodně mrzí. Stará hudba se dá sehnat v původních verzích, ovšem ne na streamu. Nová se tak zmršeně nahrává takřka všechna. Teda nenahrává. Možnosti dnešních záznamů jsou o galaxii jinde, než třeba v těch osmdesátkách a devadesátkách. Bohužel pak proběhne mastering tak, aby to hrálo i na tom, co uvádím výš. A čím má člověk lepší sestavu, tím víc tohle mršení vyniká. Takže máme umělce tvořící kvalitní obsah (záleží samozřejmě na vkusu toho kterého soudruha), máme neuvěřitelné technické možnosti záznamu, máme nosiče zvuku, o kterých se nám kdysi ani nesnilo, máme drahé superkvalitní zařízení, které to přehraje. A nemáme moc co přehrávat skrz mizerný zvuk, který někdo záměrně zmrší, protože zákazník si to tak přeje. A ne každý poslouchá vážnou hudbu, jazz a nebo úlety z nakladatelství Chesky Records.

Asi se mnou nebudou všichni souhlasit, ale pro mě je Senn typickým představitelem firmy, které totálně ujel vlaj jak na poli náhlavních sluchátek, tak v případě IEM. Já jsem měl před Campfire Solaris chi-fi Audiosense T800, což byl v době nákupu úplný noname, kolem kterého začal být trošku hype na head-fi a nebylo jim moc co vytknout. Za ty prachy vlastně vůbec nic.

Jojo, tohle je paráda. Dědeček pořád umí a nemá konkurenci.

Ještě snad dodat, že vyrobit kvalitní uzavřená sluchátka je podstatně složitější, než vyrobit otevřená sluchátka. A od toho se odvíjí i cena. Ale TOP modely jsou takřka výhradně otevřené.

Asi deset let jsem se věnoval chi-fi značkám IEM a najdou se tam zajímavé noname kousky. Nakonec jsem skončil u renomované americké značky Campfire Audio. Mám to svým způsobem podobně i u velkých sluchátek, resp. u celého řetězce. Kombinace menších či větších a hodně velkých značek. Otázka, co kdo považuje za značku? Třeba čínský Hifiman, který vyrábí nejdražší sluchátka na světě? Rumunské Meze? Ukrajinské Verum? Všechno dnes ve sluchátkovém světě obrovské pojmy a pidiznačky pro širokou veřejnost, které ovšem válcují obrovské světové výrobce.

Bude záležet v jakých cenách se pohybuješ. Význam mají jen aktivní pračky, které napětí usměrní a vzápětí velice přesně rozstřídají. Ale to jsme v řádech stovek tisíc a není to o moc menší než skutečná pračka na prádlo a sluší to sestavám, za jejichž cenu bys koupil byt v Praze. V těch lištách, co se prodávají za třicet tisíc jsou obvykle součástky do tisíce Kč. Vesměs LC obvody naladěné na filtraci jedné frekvence, ani to není pásmová propust. Ale rušení nemá jednu frekvenci. Čili něco může být poznat, ale pokud si koupíš o 30 tisíc dražší repro, sluchátka, nebo zesilovač, bude zlepšení zvuku stokrát větší, než s investicí do "praček" typu AQ Niagara, IsoTek a podobně. Tyto pračky jsou pro výrobce snad nejziskovější segment elektroniky vůbec.

Každá technologie má svoje pozitiva i negativa. Ovšem při požadované investici 4-5 tisíc můžeš na elektrostatická sluchátka rovnou zapomenout. Mají několik specifik. Jednak až nepřirozeně rychlý a detailní zvuk, což samozřejmě hodně lidem vyhovuje a obvykle není bas nijak hutný Celkově je projev světlý, vzdušný. A dál, prodávají se obvykle se speciálním zesilovačem, protože tato sluchátka nemůžeš připojit k libovolnému zesilovači. Výstupní napětí těchto speciálních zesilovačů bývá 400-580V. Typickým výrobcem je třeba značka Stax. Sluchátka magnetoplanární. Dnes velice populární technologie, protože obecně mají lepší frekvenční průběh, než sluchátka magnetodynamická, ale samozřejmě to není pravidlo. Rovněž rozhodně neplatí, že by měla nižší bas, než sluchátka magnetodynamická jak psal někdo výš. Nevýhodou je vyšší hmotnost (těžké magnety) a obvykle vyšší cena. Do uvedeného rozpočtu by ses mohl vejít se sluchátky Hifiman, samozřejmě základními modely. Obecně má tato značka méně basu. Nejrozšířenější a donedávna prakticky jediná běžně rozšířená technologie je magnetodynamická. Bývají hodně levná, i hodně drahá, jsou to nejčastější sluchátka, nevím co k tomu dodat. Jako úplný začátečník bych asi hledal v těchto vodách. A teď pár věcí okolo. Pokud to mají být sluchátka na doma se slušnějším zvukem, považuji za nezbytnost sluchátkový zesilovač. A tím nemyslím jack na audiokomponentu jako je CD player, nebo stereozesilovač k velkým bednám, nebo ve zvukové kartě, ale skutečný sluchátkový zesilovač. U sluchátek je několik důležitých parametrů. Ale nejdůležitější je jejich impedance a citlivost. Velice obecně lze říct, že čím mají sluchátka nižší impedanci a vyšší citlivost, hrají hlasitěji, jsou snáz vybuditelná a méně náročná na zesilovač. Spousta modelů domácích sluchátek bude hrát dostatečně nahlas i bez zesilovače, ale zvuk bude plochý, mizerný, bez dynamiky, říkám tomu zvuk starého ruského tranďáku. Takže rozhodně zesilovač i k modelům za 5000Kč. Další věc, na kterou jsem zapomněl je, základní dělení sluchátek. Jsou otevřená/uzavřená dle provedení mušlí. Otevřená sluchátka - slyšíš okolí při nižších hlasitostech, okolí slyší co posloucháš, při vyšších hlasitostech velice intenzivně, tak že to třeba v noci budí manželku přes zavřené dveře. Uzavřená nic dovnitř, nic ven. Ale je podstatně dražší vyrobit kvalitní uzavřená sluchátka, než otevřená. pokud chce člověk opravdu dobrý zvuk, pod 20.000Kč nic solidního uzavřeného nekoupíš, levné modely trpí tzv. kelímkovým efektem. Prostě se zvuk ve špatně zatlumených mušlích odráží a hraje to jak z kelímku, bez prostoru. A rady na závěr. Pokud je to jen trošku možné vybírat ušima Zvukové projevy různých značek jsou diametrálně odlišné. Opravdu velice moc. A tobě nikdo nevidí do hlavy a neví jaký máš vkus, co se ti líbí a co ne. A není nad to si sluchátka dát na hlavu a zjistit, jestli ti to vyhovuje, nebo ne. A další extrémně důležitá věc je pohodlí nošení. Provedení sluchátek bývá různé. A ty rozhodně nechceš mít hlavu ve skřipci, kdy máš po pár minutách otlačené boltce, ani nechceš, aby ti při pohybu hlavy padala a netěsnila. Pohodlí nošení je opravdu to hlavní, zkousneš i horší zvuk lépe, než bolest otlačených uší a hlavy. Kupovat sluchátka bez vyzkoušení je jako poslat nevidomého kupovat obraz. Samozřejmě u šlupek za tři stovky nemusíš nic z toho co jsem psal výš řešit, ty v nejhorším případě vyhodíš. Ale většina lidí jako já se dostane do nebezpečné spirály, pokud je to chytne a deseti, ne-li statisíce začnou lítat :) Sám preferuji magnetoplanární sluchátka se zábavnějším zvukem, ale proposlouchával jsem se do toho asi víc než dvacet let a často šel nic moc cestou pokus/omyl, která je mimo jiné i velice drahá.